Odpouštění je balzám na duši

Odpouštění je základem pro zdravou duši

V životě nás nevyhnutelně lidé mnohokrát zklamou, stejně tak, jako my nevyhnutelně mnohokrát zklameme ostatní. Neexistuje mezi námi totiž žádná osoba, která by byla dokonalá a za všech okolností byla schopna jednat bezchybně a čestně, a už vůbec ne tak, aby se vždy každému bez výhrady zavděčila.


Odpouštění pomáhá zbavovat se negativních emocí

Tím, že vůči někomu pociťujeme zášť a stojíme si za tím, že dotyčná osoba si nezaslouží, aby jí bylo odpošťěno, dáváme volný prostor pocitům jako jsou hněv, opovržení a nenávist. Tyto zmíněné pocity, spolu s mnoho dalšími, jsou považovány za “negativní” z dobrých důvodů. Mysl, v níž jsou pěstovány, se totiž jejich působením stává neklidnou, nenávistivou a zarmoucenou. Jinými slovy, pokud nám někdo ublíží a my jej proto zatratíme a začneme jej nenávidět, způsobujeme tím, že je nám i nadále ubližováno.

Naproti tomu, rozhodneme-li se být nad věcí, odmítnout pocit ublíženosti a poskytnout upřímné odpuštění, namísto negativních emocí tak pěstujeme vlídnost, velkorysost a soucit, což dělá mysl vyrovnanou a šťastnou. Poselstvím toho všeho je, že neodpouštíme jen kvůli druhým, ale především v zájmu svého vlastního vnitřního klidu.


Musíme se naučit přijímat i ty omluvy, kterých se nám nikdy nedostalo

Co dokáže člověka těžce ukřivdit a rozzuřit jej, pokud mu bylo učiněno bezpráví a dotyčný, jenž je spáchal, se necítí být vinen, nebo dokonce pociťuje radost nad tím, že mu způsobil bolest. Často si v takové situaci nedokážeme ani představit, že bychom se na něj někdy mohli dívat jinak, než s opovržením, že bychom k němu měli být velkorysí a nabídnout mu odpuštění. Nicméně pokud se pokusíme k situaci přistupovat opravdu moudře a rozvážně, přicházíme znovu na skutečnost, že člověk, který záměrně ubližuje ostatním, ubližuje taky sám sobě pěstováním nenávisti a zlomyslnosti. Tudíž jediné, co můžeme udělat je, být k této osobě soucitní a nedopustit, aby vnitřní problémy dotyčného ovlivnily i naši vlastní spokojenost.

 

“Odpouštět není vždy jednoduché. Někdy se zdá být bolestnější, než rána, kterou jsme utrpěli, odpustit tomu, kdo nám ji způsobil. A přesto, bez odpuštění nenacházíme klid.”


Odpouštět musíme i sami sobě

Jak již bylo zmíněno na začátku, přijde čas, kdy každý z nás způsobí bolest druhým, ať už záměrně, či nikoliv. V takovém případě je nutné postupovat úplně stejně, jako jindy, a to se soucitem. Sebesoucit nám pomůže pochopit, že jsme jenom lidé, a že i přesto, že jsme se dopustili něčeho špatného, nejsme zavrženíhodní a zasloužíme si, aby nám bylo odpuštěno.

Čtěte také:  Muž, který zcela zasvětil svůj život pomoci druhým

[irp posts=”1954″ name=”Jak být spokojená černá ovce”

Autor: David Web, Foto: Pixabay




Mohlo by se vám líbit...