Hubení díky lásce. A co dál?

Představte si situaci, kterou si vlastně nemusíte představovat, protože ji znáte.

Celá léta se víceméně úspěšně nebo neúspěšně snažíte poradit si s několika kily navíc. Když už se zdá, že bude jednodušší to vzdát a smířit se s osudem postupného přibírání… Když už přijmete fakt, že kila jsou jako lepidla, kdy se jedno přilepí na druhé a ty dvě na další a na další, najednou se něco stane.

Nikoli prioritně s tělem. Něco se stane s hlavou. Zamilujete se. Přestanete na hubnutí myslet. Nemáte čas jíst, pít, spát. Vaše tělo připomíná bzučící úl, jako kdyby každá buňka byla rozkmitaným spalovačem přebytečné energie. Kdyby bylo potřeba, osvětlíte menší město. Váha, která se poslední roky tvářila, že umí počítat jen nahoru, letí dolů. Zdá se vám, že byste dokázali létat, že na vás nepůsobí gravitace, že se vaše tělo proměnilo v heliový balónek, který stoupá do ráje.

Hlava je šéf, což všichni nutriční poradci dávno vědí. Prvních několik kil shodíte lehce a rychle. Díky správně nastavené stravě nebo tréninku. Či kombinací obojího. Ale to, jestli se vám váhu povede udržet na normálu – ideálně navždy, řídí hlava. Protože v hlavě sídlí disciplína.

Období zamilovanosti bohužel netrvá věčnost. Představte si druhou situaci, kterou si taky nemusíte moc představovat, protože ji znáte stejně jako tu první. Vaši vysněnou lásku máte konečně v občance. Už nějakých pět deset let. Období, kdy jste jídlo považovali za zbytečné zdržování a živili se láskou, je dávno pryč. Válíte se v teplácích u televize, sledujete ulici a před sebou máte „pro chuť“ dávku kalorií, která by s klidem vystačila na týden. První, na co myslíte po příchodu domů, není nadšené milování kdekoliv s výdejem srovnatelným s  tréninkem reprezentačního vzpěrače, nýbrž skladba jídelního lístku, počet knedlíků a úkryt čokolády před dětmi. Váha leží zaprášená pod skříní a proležený důlek v matraci na posteli dosahuje povážlivých rozměrů.

Čtěte také:  Seno v kuchyni. Podívejte se s námi do historie – i do budoucnosti

Na hubnutí nemyslíte, protože byste se museli nenávidět. Nikdo se nechce dobrovolně nenávidět, většina z nás rezignuje, vyhýbá se zrcadlům, nákupům, do plavek se nasoukáme jen díky tomu, že okolní populace nastavila laťku docela nízko…

Z této situace existuje několik východisek:

  1. Některý z vás se znovu zamiluje (do někoho jiného). A tím nastartuje primárně svůj metabolismus (láskou) a sekundárně metabolismus bývalého partnera (panikou).
  2. Dostanete cukrovku druhého typu a s dietou nebudete mít na výběr.
  3. Dozvíte se nějakou jinou nepříjemnou diagnózu typu potravinová intolerance a nezbude, než se přizpůsobit.
  4. Nespokojenost vás dovede k rozhodnutí, abyste s tím něco udělali.

Vytáhněte váhu, která je schovaná pod skříní, a stanovte si cíl. Kupte si permanentku do fitka, zavolejte trenérovi, sepište trénink, celému okolí dejte vědět, že pracujete na své postavě (prý pomáhá, když se závazek sdílí). Měli byste si položit otázky: v jaké kondici a v jaké formě chcete prožít zbytek života? Kdy je nejbližší třídní sraz? Je lepší koupit si o jedno číslo větší šatník nebo raději zhubnout do toho, který už vlastníte? Co kdybyste se zase líbil/a svému protějšku? Nebylo by fajn cítit se dobře ve vlastním těle?

Existuje teorie, že tady na Zemi po dobu svého života necháváme takzvanou ekologickou stopu. Kromě této teorie existuje ještě má vlastní teorie o individuálním zatížení. Kolika kilogramy zatěžuju v průběhu svého života zemský povrch? A je ta moje váha únosná? Nebo spíš neúnosná?

Autor textu: Nina Teodorová; zdroj fotografie: pixabay.com;




Mohlo by se vám líbit...