Studijní pobyt na Maltě 1: Zkouška odhodlání a problémy na poslední chvíli

Když jsem dostal šanci odletět na studijní pobyt na Maltu, bylo to jako zjevení. Sešlo se vše dohromady a vše se podařilo zorganizovat. Díky všem, co mě neukamenovali, když jsem jim svůj plán nastínil a museli jsme spolu popřesouvat nebo zrušit různé aktivity, porady a schůzky.

Manželka mě podpořila za čož jí patří můj nehynoucí vděk i přesto, že minimální délka pobytu jsou tři týdny a při dotazu na jak dlouho mě pustí, jsem dostal jednoznačnou odpověď, která nepřipouštěla diskusi.

Takže mám před sebou tři týdny, na které jsem velmi zvědav a pln očekávání. Ale i trochu obav, protože mě v posledních pár hodinách potkalo několik zajímavých překážek, které testují mé odhodlání. Když máte pocit, že všechny velké a důležité body jsou zařízeny, tak vám život do cesty hodí pár klacků jen tak pro pobavení.

Například včera večer mi škola, kde se tři týdny budu nejen učit (a která zajišťovala i ubytování) mi poslala hezký uvítací email. Opravdu milý, že se na mě těší, jak tam svítí sluníčko, jak bude vše super, jak se potkáme v pondělí ráno na pláži… a by the way, ať nezapomenu na Covid test, který budou chtít nejen v pondělí udělat znovu před nimi, ale už i po příletu na letišti!

V rámci organizace jsem zjišťoval že aerolinky ani Malta po mě po příletu nebudou chtít testy. Pro jistotu jsem si ale vytiskl potvrzení o očkování. A včera večer čtu ten pozitivní krásný email, který mi oznamuje, že bych si měl zařídit i test.

OK, takže kdo mi během pár hodin zařídí PCR? Na letišti do tří hodin za 7500Kč. Super, neberte to. Naštěstí kamarád Google mi poradil a po pár ověřovacích telefonátech jsem věděl kam mám dnes dopoledne jet a bude mě to stát jen tisícovku. Takže test mám  Ale nějak mi nejde do hlavy, proč to ta škola chce, když oficiální instituce to už neřeší.

Čtěte také:  Podpořte zdravý spánek bez návykových látek

Další bod v čem mě má škola překvapila byly detailní podmínky drobným písmem. Asi to nikdo nečtete, já jsme si je přečetl. Bylo to v angličtině a objevilo se tam slovíčko „curfew“. To jsem neznal, takže se radím se slovníkem a první nalezený výraz „zákaz vycházení“.

Sakra, jedu kvůli angličtiny na Maltu nebo se mě chystají poslat na Krym na lekce ruštiny? Naštěstí druhý výklad byl milosrdnější „večerka“. Ale i tak. Pak mi došlo, že většinou na tyhle pobyty jezdí nezletilí studenti. O dalších omezeních typu zákaz alkoholu se nebudu radši ani zmiňovat.

Mé obavy byly rozptýleny, když jsem byl nucen zadat kontakt na mé rodiče (v závorce, případně jiné blízké osoby). Celé to je prostě uzpůsobeno pro jinou věkovou kategorii. Rodiče jsem nezadával, ale emergency kontakt na manželku dává smysl.

Škola mě trochu zarazila ještě jednou. V tom hezkém uvítacím mailu mi chtěli prodat tour po Maltě, která se koná hned v pondělí. Prý že studenti, co na to pojedou, tak nezameškají žádné hodiny a nebude jim to chybět. Ale ti co zůstanou, budou mít klasickou výuku. To jsem zvědav, jak to chtějí vymyslet.

Konečnou (snad) dávku malých vzrušení mi způsobil autobus 191. Linka jede z Anděla přímo na Letiště. To jsem se zaradoval, když jsem ji našel. Cesta už tak radostná nebyla.

Na Andělu nastupuju očividně jako jediný s kufrem a vizáží cestujícího na letiště. Postupně si na různých zastávkách přistoupilo několik pánů s velkou petkou piva a ještě větším objemem kolem svého pasu. Znovu kontroluji, zda ten autobus jede na letiště.

Pivaři postupně vystoupili a čím dál více začali nastupoval lidi co měli očividně stejný cíl jako já.

Čtěte také:  Kokosový olej - 9 důvodů proč ho mít doma

To že nás řidič provezl adrenalinově, mě už moc nerozhodilo. Řezal zatáčky a občas vjel do křižovatky na červenou. Každá cesta je lepší, když je vzrušující, ne?

Takže sedím na letišti a čekám – snad už zbytek cesty proběhne hladce a bez malých i velkých klacků pod nohama.

Autor a foto: David Web

Mohlo by se vám líbit...