Salátové tipy, které se od vás budou učit i vaše vnoučata

Je spousta receptů, které se v rodinách dědí. Ale pravdou je, že saláty se v nich moc nenachází. Tedy, kromě bramborových. Se zeleninovými saláty to vypadá jednoduše, jakoby ani žádný recept nebyl zapotřebí: nakrájí se to, smíchá se to, podává se to. Na první pohled žádná kulinářská věda, měl by to zvládnout každý, kdo umí v ruce držet nůž. Ale opak je pravdou. Salát patří k jídlům, které prověří vaše opravdové kuchařské umění. A až se to naučíte, budou se rodinné kuchařky plnit i vašimi recepty.

 

I studovaní kuchaři v jinak celkem dobrých restauracích podléhají nejistotě a pro jistotu naplácají na zeleninu nejrůznější podivnosti založené především na majonéze nebo octu. Zpackaný salát se pozná na první pohled. Povedený salát se pozná na první ochutnání a také na tom, jak dobře se tráví.

 

Prozradíme vám dvě tajemství dokonalých salátů, která nejsou nikterak složitá. Jejich klíčovým heslem je naopak jednoduchost.

 

  1. tajemství kombinací
  2. tajemství ochucení

 

Tajemství kombinací se jmenuje Experimentuj střídmě. Na světě, i v Čechách, existuje miliarda ingrediencí. Při přípravě salátů je experimentování s ingrediencemi méně riskantní než při vaření, ale stejně… Zkuste odolat lákavému pokušení prezentovat své kuchařské umění šokem. Úspěch není přímo úměrný ani vysoké ceně ingrediencí ani jejich co nejexotičtějšímu původu. Limitujte také množství použitých surovin, přibližně na tři až pět + posypka a/nebo zálivka. Pak je na místě opatrnost v kombinacích, ať vás originalita láká sebevíc. Kysané zelí a mušle k sobě prostě nepasují ani v nejdivočejších snech.

 

Tajemství ochucení se jmenuje Přirozenost. Párování salátů a jejich dochucovadel je podobná alchymie jako párování vína s jídlem. Chutě by se neměly vzájemně vyhazovat z talíře. Měly by se vzájemně podporovat a povznášet. Určitě si vaše chuťová paměť dokáže vybavit klasický rajčatový salát ze školních jídelen a klidně i rádoby luxusních restaurací minulého století.

Čtěte také:  Složení šamponů: Jak se v něm vyznat a jaké látky škodí vašim vlasům?

 

Vsadíme se, že si pamatujete chuť té oslazené octové vody, nikoli chuť těch rajčat. Ingredience, ze kterých salát tvoříte, mají všechny svoji přirozenou chuť. Výsledný efekt tvoříme vhodnou kombinací těchto chutí. Dalo by se říct, že přirozená chuť zeleniny je dokonalá a že žádné další vylepšování nepotřebuje. Ale budiž. Někdo má radši, když se suroviny více propojí. Můžete zkusit například jednu z těchto dvou nevšedních a chutných zálivek:

 

– do mixéru dáme 50 ml oblíbeného oleje (například sezamový, dýňový či ořechový), 50 ml kešu smetany, šťávu z půlky citrónu a 2 lžíce tamari.

– 150 ml sojanézy promícháme se sekanými bylinkami dle chuti a dostupnosti (česnáček, řeřicha, bršlice, libeček)

 

Zlaté pravidlo zálivek zní: až na talíři. Zaprvé si každý naloží podle toho, kolik a jestli chce, a zadruhé salát bez zálivky vypadá obvykle na stole mnohem čerstvěji, lákavěji a estetičtěji než s ní.

 

I když zrovna nemáte dost zásob nebo příležitost dělat celý salát, zelenina by měla stejně dostat šanci. Z kuchyně našich rodičů jsme spíše zvyklí používat zeleninu jako přílohu nebo oblohu k hlavnímu jídlu. Pár kousků něčeho zeleného nebo barevného na kousku talíře, aby se neřeklo. Ale napadlo vám někdy zkusit to naopak? Naložit si talíř zeleniny a „hlavním“ jídlem jej pouze doplnit? Mluvíme například o poměru 3:2 nebo 4:1. Co ubereme na množství porce původně hlavního jídla, to bychom mohli přidat na jeho kvalitě. Nutriční složení této nové oblohy by mělo kompenzovat to, co salátu chybí. Především tedy bílkoviny a nenasycené mastné kyseliny.

Autor textu: Vojtěch Novák; zdroj fotografie: pixabay.com




Mohlo by se vám líbit...